Informace
Rok: 1977
Velikost: 33,8 x 38,4 cm
Typ: Barevný lept, fotogravura, akvatinta, suchá jehla; akvarel
Inspirace
Stoupajíc po schodišti se zábradlím po obou stranách do galerie, padne pohled pozorovatele přímo na velký barevný obraz ve zlatém rámu. Jde o obraz "Les Grandes Baigneuses" v londýnské Národní galerii, který namaloval Paul Cézanne (1839-1906) v letech 1894-1905 - téma, s nímž se "otec modernismu" potýkal více než 30 let. Slavné dílo o rozměrech 136 x 191 centimetrů, jímž umělec vytvořil nadčasový, impulzivní obraz, který býval zavěšeno mezi dalšími Cézannovými obrazy, například vedle sotva rozeznatelného obrazu "La Vieille au chapelet" (Stará žena s růžencem) z let 1895/1896 na pravé straně.
Původní dílo
Původní Cézannovo dílo, které Pravoslav Sovák mírně změnil a zakomponoval do své grafiky:
Paul Cézanne, Les Grandes Baigneuses, 1894-1905, Národní galerie v Londýně.
Dvě osoby
Z perspektivy od schodiště lze na Sovákově tisku pozorovat dvě osoby: Na pravém okraji obrazu "Koupajících se" stojí tmavě oblečená štíhlá mladá žena z profilu se svěšenou rukou, která jako by směřovala svůj pohled doleva ke vzdálenému dílu. Před ní dole vlevo sedí dominantní pán s pleší a bílým plnovousem v černém oděvu, který hledí do protější části místnosti a rukama svírá zdvižené koleno. Obě postavy splývají s podlahou a schodištěm a sotva vystupojí z převážně šedého okolí, působí strnule, ztraceni v myšlenkách, hledí do protilehlých polovin místnosti. Jsou to stafážní postavy, jejichž rozmazané a rozostřené znázornění přitahuje veškerou pozornost k Césannovu dílu "Baigneuses"?
Pečlivá inscenace
Před očima se nám rozprostírá stejná perspektiva, jakou kdysi viděl Pravoslav Sovák, když fotografoval situaci v Národní galerii. V těchto takzvaných muzejních listech, jejichž cyklus začíná přibližně v polovině 70. let, se autor věnuje výstavním či expozičním prostorám významných muzeí. Sovak tato díla považuje za "portréty obrazů" (katalog Mannheim, PS 2016) a kombinuje je s nápadně stínovými, rozmazanými ztvárněními lidí, které jako by autor vyfotografoval náhodně.
Ve skutečnosti se za nimi skrývajá pečlivě připravená inscenace domluvená s přáteli a známými provedena po uzavření muzea. Jejich umístěním, postoji a gesty je Sovák pečlivě zakomponoval k uměleckým dílům. Nic není ponecháno náhodě. Ani různé trojúhelníkové linie, které charakterizují Cézannovu stupňovitou, napětím zatíženou obrazovou kompozici a které Sovák vědomě přebírá a pokračuje v Cézannově stylu v (pomyslných) horizontálách, vertikálách a diagonálách (mezi osobami, mezi zábradlím a obrazem nebo ženou a zábradlím atd.). Ani jemný černý rám kolem celé grafiky, který funguje jako průhled oknem mezi realitou a rovinou obrazu. Ani úžasná fyziognomická podobnost sedícího starce s "mistrem Cézannem", jak ukazuje srovnání s jeho autoportréty z 90. let 19. století nebo s fotografií z roku 1904 v Cézannově ateliéru. Pravoslav Sovak, jehož úcta ke starým mistrům i představitelům klasické moderny se projevuje v četných "muzejních listech", vytváří na základě aranžovaných fotografií nádherné tisky "kulturních prostorů lidstva", v nichž se odráží jeho technické mistrovství i rozmanité a bohaté znalosti dějin umění - jako pocta a komentář zároveň spojené v jednom díle.
Czech 
German 
English